Ztrácí volební průzkumy kontakt s realitou?

V amerických médiích se v poslední době hojně diskutuje o opětovném selhání předvolebních průzkumů. Po nevydařených předpovědích v roce 2016 se situace opakovala i letos. Dokáží průzkumy správně interpretovat nálady v americké společnosti a jsou nám vůbec k něčemu, pokud nedokáží správně předpovědět volební výsledky?

Před 3. listopadem panovala v demokratické straně pozitivní nálada. Demokraté měli dle průzkumů blízko k získání většiny v Senátu, dalšímu posílení ve Sněmovně reprezentantů a zisku postu prezidenta. Ve výsledku se mohou radovat alespoň z Bidenova úspěchu. Když navíc vezmeme v potaz fakt, že USA v současné chvíli prochází problémy obrovských rozměrů – například snad nejhorší vládní reakcí na pandemii v rozvinutém světě a s tím spojený propad ekonomiky, ale také masivní protesty hnutí Black Lives Matter – jak moc asi musí být Demokraté neschopní, když nedokážou přetavit tuto situaci ve volební úspěch? Zajímavý pohled nabízí například článek od Nathana Robinsona z Current Affairs.

V roce 2016 Donald Trump všechny ohromil a získal prezidentské křeslo porážkou Hillary Clinton i přes to, že obdržel o 3 miliony hlasů méně než kandidátka demokratické strany. Příčinou je americký volebním systém, který se značně odlišuje od toho našeho.

Prezident není volen přímo občany, nýbrž sborem volitelů, jež se skládá ze zástupců politických stran, kteří vzejdou z výsledků prezidentských voleb. Každý stát disponuje jedním volitelem za volební okrsek do Sněmovny reprezentantů a dvěma voliteli za každého senátora. Zatímco volební okrsky do dolní komory kongresu jsou rozděleny víceméně proporčně dle počtu obyvatel, v rámci Senátu zastupují každý stát dva senátoři. Washington D.C. však není státem, v prezidentském klání má přesto tři volitele. Celkem sbor tvoří 538 volitelů – 435 za sněmovnu, sto za senát plus tři za DC. Kandidát, který získá 270 volitelů a více, se tím pádem stává prezidentem Spojených států amerických. Aby toho ale nebylo málo, téměř všechny státy, vyjma Nebrasky a Maine, přiřazují všechny své volitele pomocí většinového systému – tedy kandidátovi, který získá nejvyšší počet hlasů.

Valná většina jednotlivých států navíc dlouhodobě inklinuje k jedné nebo druhé straně. Mezi modré státy s tradicí volit demokratické kandidáty, patří zejména ty nacházející se v kosmopolitních oblastech velkých měst při východním a západním pobřeží. Patří sem například New York, Kalifornie či Oregon. Naopak červené státy se nacházejí více ve vnitrozemí. Typickým příkladem je Oklahoma nebo Wyoming.

Mimo jasně vyhraněné existují ještě takzvané purple states, swing states, battleground states. Tyto tři termíny označují státy, které někdy zvolí demokrata, jindy zase republikána. Pro volební klání jsou zcela zásadní a rozhodující pro výsledek voleb. Nejlepším příkladem kolísavého státu je Ohio, ve kterém od roku 1972 až do roku 2016 vyhrál volby ten kandidát, který se následně stal prezidentem Spojených států amerických.

Povolební kritika předvolebních předpovědí

Předvolební průzkumy, stejně jako ve volebním roce 2016, významně podcenily volební potenciál Donalda Trumpa. A to jak v klíčových státech včetně Floridy, Michiganu a Wisconsinu, tak v Texasu, státu typicky ovládaném republikány, ve kterém však některé předpovědi ukazovaly i na možné vítězství demokratů. Namísto avizovaného drtivého vítězství Bidena byly americké volby napínavé ještě několik dní po volební noci a Biden zvítězil v bitevních státech o necelá dvě procenta. Když k tomu přičteme chybné předpovědi v senátních volbách, namátkou nečekané vítězství Thoma Tillise ze Severní Karolíny, pak vícero politických komentátorů uvažuje nad tím, jestli jsou nám volební předpovědi k něčemu dobré, když dlouhodobě podávají zkreslený obraz o voličských náladách.

Na tyto úvahy navázala živá debata v amerických médiích, která přináší několik možných interpretací. Výzkumnice Courtney Kennedy a Hannah Hartig ve svém článku na webu společnosti Pew Research Centre připisují nepříliš úspěšné předpovědi v letošních volbách klesající tendenci Američanů odpovídat na telefonické dotazování. Míra odpovědí se oproti 90. létům snížila o třicet procent na současných šest procent. Na to v podcastu The Daily navazuje novinář Nate Cohn, korespondent New York Times specializující na se na volební předpovědi, který tvrdí, že největší problém telefonického dotazování je jeho samotná forma. Hovory běžně trvají i půl hodiny a výzkumníci pokládají složité otázky na téma, které pro řadu Američanů není na pořadu dne. Z těchto důvodu pak klesá zájem lidí účastnit se těchto telefonátů. Na druhou stranu na telefonáty odpovídají političtí nadšenci, což volební předpovědi zkresluje.

Jako další možné vysvětlení se nabízí neochota určitých skupin elektorátu odpovídat v předvolebních průzkumech – například kvůli nižší důvěře v americký establishment, tedy vládní instituce, média či právě výzkumné organizace. Dle některých převážně liberálních médií za to může právě vyhrocená rétorika současného prezidenta, která na tyto instituce nevybíravě útočí. Následkem je nižší participace republikánských voličů v průzkumech.

Další vysvětlení nabízí ekonom Arie Kapteyn a výzkumník veřejného myšlení Robert Cahaly v rozhovoru pro server Politico, v němž sdílí názor, že za vítězstvím Donalda Trumpa v roce 2016 stál takzvaný stydlivý volič (shy voter). Kvůli veřejné stigmatizaci Trumpových příznivců a jejich označování za rasisty, idioty a venkovské balíky se tito lidé zdráhají otevřeně nazvat Trumpovými voliči. A to i v průzkumech veřejného mínění, které pak dochází k mylným úsudkům o voličských náladách v Americe. Nicméně dle výzkumů se tento jev nepodařilo dostatečně prokázat. Volební analytik Geoffrey Skelley ze serveru FiveThirtyEight ve svém článku tvrdí, že pokud by skutečně existovali „stydliví“ voliči Donalda Trumpa, projevilo by se to v rozdílných výsledcích telefonického dotazování a anonymního online dotazníku. Výše zmíněný výzkum žádnou takovou změnu nedokazuje.

Bílí heterosexuální muži

Přesto však některé volební průzkumy přehlédly podstatnou voličskou skupinu Donalda Trumpa. Jedná se o bíle muže bez univerzitního diplomu, kteří jsou označováni za tvrdé jádro prezidentových příznivců ve volbách z roku 2016. Během uplynulých čtyř let se této voličské skupině dostalo větší pozornosti, nicméně volební průzkumy ji i nadále spíše přehlížejí. Přičteme-li k tomu neochotu bílých mužů účastnit se volebních výzkumů, opět se snadno dostáváme do situace, kdy volební předpovědi nedokážou správně určit podporu republikánských kandidátů.

Nicméně ne každý vidí situaci kolem volebních předpovědí tak černobíle. Je třeba si uvědomit, že 48 států z 50 bylo předpovězeno správně, stejně tak počet volitelů, ale také vítězství na celkový počet hlasů. K tomu se váže naprosto nerealistické očekávání ze strany médií a části společnosti, že předpovědi dokáží naprosto přesně odhadnout volební výsledek. Průzkumy se dělají na relativně úzkém vzorku populace, který, jak je popsáno výše, se během posledních dvaceti let stále více zužuje. Lidé, kteří průzkumy následně analyzují a interpretují, tudíž musí počítat se statistickou chybou, jež se v rámci amerických volebních průzkumů pohybuje kolem tříprocentní hranice. Vzhledem k tomu, že americká společnost je zejména v poslední dekádě polarizovaná a volby jsou tím pádem velmi těsné, může vyhrát i kandidát, kterého průzkumy nefavorizovaly.

Obhájci průzkumů dále argumentují srovnáním v delším časovém horizontu. V průměru se předpovědi lišily od výsledků voleb o 2,3 procenta, což je méně než letošní čtyřprocentní rozdíl. Avšak i v tomto případě najdeme srovnatelné, či dokonce větší odchylky. V drtivém vítězství Ronalda Reagana se průzkumy „sekly“ o osm procent, v dalším slavném souboji Gore versus Bush pak o pět procent. V letech 2004 a 2008 se trefily naprosto přesně. Čtyřprocentní odchylka má tedy od ideálu daleko, rozhodně se však nejedná o blamáž agentur, které tyto výzkumy provádějí.

Volební průzkumy jsou obecně velmi složitá disciplína, jejímž cílem je správně odhadnout výsledek na základě malého vzorku populace. Do procesu vstupuje řada proměnných, které mohou dotazování ovlivnit. Ať už se jedná o globální epidemii, neochotu lidí odpovídat na průzkumy či chybné zastoupení určitých skupin populace – stále jde o odhad na základě získaných dat. Průzkumy nemohou precizně odhadnout všechny výsledky. Pokud v nich tedy hledáte nezpochybnitelné pravdy, možná byste se měli podívat někam jinam.

Image by Please Don’t sell My Artwork AS IS from Pixabay