Předvolební boj se hemžil plejádou slibů; Plno bylo těch s nadsázkou v kompromisu dosažitelných, nechybělo ovšem mnoho takových, které se na spektru splnitelnosti pohybovaly spíše v říši za zrcadlem. Jeden takový hnutí ANO mimo jiné slibovalo svým voličům. „Až do roztrhání těla!“ se hodlají brát o bezplatný vstup do všech klíčových muzeí a galerií, koalice Spolu pak tento plán v rámci programu „zvažuje“.
Pokud pomineme nutné zákonné úpravy (jako je například prosazení zákona o veřejných kulturních institucích s vícezdrojovým financováním) a realitu výše financování kultury na našem území, jakož i ekonomické důsledky pandemie a štědré politiky dosavadní vlády, dostává se na povrch zajímavá otázka. Hnutí ANO nepřímo poukázalo svou populistickou rétorikou na diskuzi, která se ve světě kultury vede dlouhodobě. Měl by být vstup do galerií a muzeí bezplatný, tudíž přístupný všem?
Málo peněz, málo muziky
Dané instituce fungují jako nositelé paměti národa a prostředky duševního obohacení naší mentální krajiny. Připomínají nám sdílenou jedinečnost lidskosti a mnohdy nastavují kritické zrcadlo našim stinným stránkám. Zkrátka střeží hodnoty, které by každá společnost měla posilovat. Zřizované ze společných peněz daňových poplatníků, stávají se i tak některá muzea a galerie výší vstupného finančně nepřístupné sociálně slabším, případně odrazují ostatní potenciální návštěvníky. Nehledě na to, že jedna návštěva k poznání veškerého vystaveného obsahu prostě nestačí.
Argumenty, které podporují myšlenku „muzejně-galerijní inkluze“, jsou silné. Silnější je ovšem realita výše státního financování kulturních institucí. Ty se v současné době bez opory příjmů ze vstupného zkrátka neobejdou. A tak zatím nezbývá než šetřit do kasičky, uplatnit naše studentské nároky na slevu a pohlídat dny otevřených dveří.
