Rok 2020 znamenal pro svět velké změny. Jednu zemi ovšem možná ovlivnil víc, než všechny ostatní, a to Čínu. Zažila turbulence na domácí i světové scéně nejen kvůli koronaviru. Jak se ale změnilo její postavení na mezinárodní scéně?

Rok 2020 nebyl příjemný zřejmě pro nikoho, obzvláště v mezinárodní politice. Od hořící Austrálie, přes téměř otevřený konflikt mezi Íránem a Spojenými státy, po pandemii koronaviru a světovou ekonomickou krizi. Většina států světa se stále potýká s koronavirem či s institucionálními problémy. Některé procházejí politickými krizemi, většina očekává pokles růstu své ekonomiky.

Jedna z mála zemí, která stále zůstává v zelených číslech, co se týče ekonomického růstu, a to i přes všechny problémy, kterým v roce 2020 čelila, je Čína.

Minulý rok byl pro Čínu velmi turbulentní nejen na domácí scéně, ale i ve světě, a to nejen proto, že světová pandemie propukla právě zde, ve městě Wuhan. Snad každý někdy slyšel o protestech v Hong Kongu, mnoho lidí také slyšelo o zacházení Číny s Ujgury (muslimskou menšinou v Číně, především v provincii Sin-ťiang), které Spojené státy americké označily za genocidní. Co tedy rok 2020 znamenal pro Čínu a pro její postavení ve světě?

Koronavirus: První v problémech, první venku

Uplynul už více než rok od té doby, co zřejmě ve Wuhanu propukla světová pandemie koronaviru a zdá se, že Čína z celé krize vyšla relativně dobře. Ekonomický růst Číny vede světové žebříčky (ačkoliv poklesl) a zdá se, že Čína chce využít svého rychlejšího zotavení pro šíření svého vlivu. Kromě toho, že začala aktivně nabízet pomoc zemím ve vakcinaci a poskytování zdravotnického materiálu, pokračuje Čína také v investování především do Afriky a do východní Evropy. Skrze spolupráci v boji proti koronaviru se tak může šíření čínského vlivu urychlit.

Jedním z důvodů (vynecháme-li specifickou asijskou kulturu poslušnosti vůči autoritám), proč Čína koronavirovou krizi překonala, byla síla jejího autoritativního režimu a sledováním všech aspektů společenského života. Pomocí kreditového systému a neustálého sledování se Pekingu podařilo vynutit přísná opatření a také samozřejmě lépe trasovat lidi – a Čína této skutečnosti samozřejmě využívá při propagaci svého režimu. Koronavirová krize si podle oficiálních čínských statistik vyžádala kolem 5000 mrtvých, tato čísla jsou téměř s absolutní jistotou ovšem mnohem vyšší, vzhledem k tomu, jak Čína zamlčovala průběh a šíření koronaviru nejen na začátku celé pandemie. Teprve na konci ledna 2021 navíc tým WHO konečně mohl přiletět do Číny a vyšetřovat celý vznik pandemie, je ovšem velice nepravděpodobné, že by už někdy někdo dostal pravdivé odpovědi na otázku začátku pandemie a jak se Čínou skutečně šířila.

A jsou to tyto pochyby o pravdivém šíření koronaviru, které na Čínu uvrhly špatné světlo. Nejenže na povrch vyvstal čínský vliv na různé mezinárodní organizace, především na WHO, ale mnoho zemí si teď bude dávat mnohem větší pozor na spolupráci s Pekingem. Čína se také ocitla pod palbou poté, co několik zemí na mezinárodním poli tlačilo vyšetřování vzniku a původu viru.

Hong Kong a Ujgurové: Proměna čínského přístupu

O konfliktu o budoucnost Hong Kongu zaslechli něco málo snad všichni lidé, kteří se alespoň trochu zajímají o mezinárodní vztahy (Psali jsme zde). Největší krize vypukla v polovině roku 2019, kdy se hongkongská vláda (ve které je silně přítomný čínský vliv) pokusila představit zákon, který by umožňoval Číně vyžádat si disidenty žijící v provincii. Od té doby se Hong Kong zmítá v protestech a tento konflikt mezi hongkongskými občany a Čínou v podstatě představuje otázku nezávislosti a svobody Hong Kongu. 

Tento proces, kterým se Čína snaží podrývat svobodu města danou dohodami z roku 1997, je přitom dlouhodobý –⁠ Čína se pomalými kroky stále více snaží Hong Kong připoutat k sobě například omezováním svobody médií, vlivem Číny v hongkongských vzdělávacích institucích a mnoha ekonomickými projekty. Rok 2020 ovšem tyto kroky značně urychlil a Čína „byla donucena” zaujmout veskrze agresivnější přístup a na hongkongskou vládu vyvíjí mnohem větší tlak než doposud. Rok 2021 byl například zahájen velkými demonstracemi a zatýkáním aktivistů poté, co se občané pokusili začít neformálně organizovat parlamentní volby, které ovšem byla hongkongská vláda pod tlakem Číny nucena zákonem odsunout na září 2021 „kvůli koronavirové krizi”.

Čína také v posledních dnech utržila velkou ránu poté, co Spojené království v reakci na vše, co se v roce 2020 v Hong Kongu stalo, nabídlo vízum přes milionu hongkongských občanů, v návaznosti na což by tito lidé mohli získat britské občanství. V souvislosti s čínským chováním v roce 2020 také přes 160 neziskových organizací z celého světa požádalo Mezinárodní olympijský výbor o přesunutí zimních olympijských her v roce 2022 z Číny.

S tím souvisí také situace Ujgurů. Ujgurové jsou turkická menšina převážně muslimského vyznání, která se nachází na severozápadu Číny. V průběhu několika posledních let se Čína snažila převychovat přes milion Ujgurů v „reedukačních táborech” v boji proti extremismu, které se podle mnoha zdrojů podobají spíše táborům pracovním, ve kterých také podle různých zpráv dochází k mučení. V posledních měsících roku 2020 se navíc objevily zprávy o násilné sterilizaci ujgurských žen. Mimo tábory jsou pak Ujgurům odmítány náboženské a jiné svobody. 

Situace Ujgurů byla probírána i na půdě OSN, kdy v říjnu 2020 podalo 39 zemí na Čínu oficiální stížnost před Radou pro lidská práva. Jednalo se mimo jiné o většinu zemí EU, Spojené státy, Spojené království, Kanadu, Austrálii a Nový Zéland.

Mezinárodní vztahy: Stará napětí ve větším balení

Čína se od roku 2018 nachází se Spojenými státy v obchodní válce, nicméně koronavirus a především americké volby donutily obě země alespoň na krátkou chvíli spolupracovat – v lednu obě země podepsaly dvoufázovou obchodní dohodu, které měla alespoň trochu snížit dopady obchodní války mezi oběma zeměmi – dohoda má trvat do roku 2022 a je otázkou, jak se k ní postaví prezident Biden.

A ačkoliv se tehdejšímu prezidentu Trumpovi podařilo zmírnit obchodní válku, napětí mezi oběma zeměmi nepřestávalo eskalovat – Donald Trump a tehdejší ministr zahraničí Mike Pompeo se totiž opřeli do Komunistické strany Číny v podstatě ve všem výše zmíněném – v otázce Hong Kongu, Taiwanu, původu koronaviru a po volbách na podzim 2020 dokonce Pompeo označil chování Číny vůči Ujgurům za genocidu, čímž si vysloužil uvalení sankcí na jeho osobu ze strany Pekingu. Dalším velkým problémem, který žádná obchodní dohoda na dlouhou chvíli nevyřeší, je otázka intelektuálního vlastnictví a obavy o kybernetickou bezpečnost, která nutí nejen Spojené státy modernizovat bezpečnostní a digitální systémy.

Spojené státy ovšem nejsou jedinou zemí, která se nyní nachází v obchodní válce s Čínou. Poté, co Austrálie několikrát v mezinárodním společenství volala po důkladném vyšetření původu koronaviru a co již dříve odmítla působení Huawei v australské síti 5G, uvalila Čína na australské zboží vyšší cla. Čínský trh přitom pro Austrálii znamená většinu exportního výnosu, takže Canberra musí hledat jiné země, do kterých dovážet. Na druhou stranu byly v prosinci a lednu hlášeny výpadky elektřiny v jižní Číně, a to především proto, že Čína získávala až 60 % uhlí právě z Austrálie. Změna obchodních partnerů z obou stran by mohla proměnit politickou a obchodní mapu jihovýchodní Asie.

Vztahy s Evropskou unií byly ovšem pro Čínu pozitivní navzdory koronaviru a napětí kvůli Hong Kongu. Po sedmi letech totiž obě strany vyjednaly obchodní a investiční dohody, a to i přes obchodní válku se Spojenými státy. Nezbývá než čekat, jaké závěry z toho vzhledem ke vztahům s EU vyvodí Washington.

Rok 2020 také opět potvrdil, že jedna z nejnapjatějších oblastí světa se nachází v Jihočínském moři, kde si mnoho států (především Čína) nárokují vodní plochy bohaté na nerostné suroviny, a které jsou klíčové pro mezinárodní obchod. Peking tvrdí, že mu Jihočínské moře patří z více než 60 %, čímž se země dostává do sporů s Vietnamem, Filipínami, Malajsií a částečně také s Taiwanem.

Taiwan samotný představoval především na začátku koronavirové krize pro Čínu ještě větší trn v oku než obvykle – malý ostrov se s koronavirem vypořádal a prakticky od začátku představoval modelový příklad pro všechny státy světa. S tím, jak Čína zároveň utáhla smyčku kolem Hong Kongu, se Taiwan obává o svou bezpečnost. Čína v roce 2020 vytrvale narušovala taiwanský vzdušný prostor a provedla několik větších námořních cvičení, na které Spojené státy odpovídaly stejným způsobem.

Nejen Taiwan a Spojené státy se ovšem obávají nárůstu čínské agrese. Čína totiž v roce 2020 pokračovala v masivní modernizaci a navyšování svých vojenských kapacit, což vyvolalo znepokojení také v Japonsku, které se až zoufale snaží udržovat dobré vztahy s USA i s Čínou. Jako odpověď na zvýšení čínského obranného rozpočtu, plánuje Japonsko v tomto roce vydávat na obranu rekordní částky.

2021: Urychlení nástupu Číny?

Zdá se, že rok 2021 bude znamenat nárůst čínského vlivu. Kromě toho, že se Čína s koronavirem vypořádala celkem rychle, daří se jí zároveň posilovat svůj vliv právě v otázce boje proti světové pandemii. Samotná pandemie též ukázala, že je Čína schopná ovládat své obyvatelstvo natolik efektivně, aby se dokázala s krizí vypořádat rychle. Peking je navíc připraven pokračovat ve zbrojení a v modernizaci digitálních technologií.

Je ovšem otázka, nakolik je čínský zázrak pravdivý. Čínský nástup v roce 2021 bude znamenat také více nepřátel a mnoho zemí k Číně zaujme obezřetnější postoj. Otázky Ujgurů, Hong Kongu a původu a šíření pandemie pomohly odkrýt skutečný dosah čínského vlivu v mnoha oblastech. Bude tedy zajímavé sledovat, jak ostatní státy světa s novými informacemi, které rok 2020 odkryl, naloží.

Foto: U.S. Department of State from United States, Public domain, via Wikimedia Commons