Islám: Agresor nebo oběť?

Nejen ve světle nedávných událostí ve Francii se islám opět dostává do médií po celé Evropě. Existuje mnoho otázek, které by si nejen Evropa, ale muslimové samotní měli pokládat ve vztahu k islámu jako zřejmě k nejdynamičtějšímu náboženství současnosti.

Existuje již mnoho debat nad islámem – ať už odborných, laických nebo zcela ignorantských – a existuje také mnoho rovin, na kterých lze islám nejen jako náboženství, ale také jako kulturní fenomén, politický nástroj a styl života rozebírat a téměř vždy je nutné na všechny tyto roviny a také mnohé další pohlížet společně, nikoliv na každou zvlášť.

Místo přímé položení otázky, zda je islám skutečně agresorem nebo obětí a opravdu náboženstvím míru, je důležitější podívat se na několik základních omylů a otázek, které je v souvislosti s islámem nutno opravit či zodpovědět, abychom se skutečně bavili o islámu a nejen o jeho častém obrazu v západní společnosti.

Je islám homogenní náboženství?

V současnosti je celkem oblíbené označovat islám za homogenní náboženství, které má „pouze“ dvě hlavní větve – sunnity a šíity. Realita je ve skutečnosti mnohem složitější. Rozdělení na sunnity a šíity představuje především politické rozdělení, nikoliv a priori náboženské. Ve skutečnosti existuje mnoho dalších menších politických větví islámu, například Ibádovci v Ománu. Mnohem důležitější je až neskutečná dynamika, co se týče výkladu základních textů islámu – ve zkratce Korán a Sunna.

Po celém světě existují desítky, možná i stovky výkladů nejen Koránu jako nejsvatějšího textu, ale také hadísů, které jsou součástí Sunny a které zaznamenaly výroky Proroka Mohameda.

V islámu ve skrze existují dva „problémy“. Prvním z nich je, že Korán je Boží zjevení, které tím pádem nemůže být měněno. Druhým „problémem“ jsou hadísy (tradice Proroka Mohameda), jež byly přenášeny ústně po několik stovek let skrze svědky těchto výroků za Mohamedova života.

V islámu existuje celá právní věda, která se zabývá výklady hadísů. Zkoumá, zda jsou v souladu s Koránem a zda ti, kdo je zaznamenali a přenášeli dál, byli věrohodnými muži. Existují čtyři právní školy islámu, které se liší ve výkladu mnoha praktických dopadů islámu na život. Samotné hadísy jsou dělené právními vědami do několika stupňů podle věrohodnosti a je na zodpovědnosti každého muslima, aby posoudil, zda se jimi má řídit, či nikoliv. Hadísy přitom mohou zásadně měnit pohled muslima na svět, ať už se bavíme například o přístupu k LGBT, k ženám nebo například k otázce demokracie. Když si vezmeme, že existuje přes dva tisíce zaznamenaných hadísů, z nichž jen pár desítek je akceptováno jako nejdůvěryhodnějších, tak si lze jen stěží představit dynamiku, kterou islám skýtá.

Porušuje mnoho nařízení v islámu lidská práva – například práva žen?

Pokud si člověk přečte Korán, zjistí, že ve skutečnosti islám dává ženám mnohem více práv a rovnosti, než by člověk hledal například v Bibli nebo v dalších svatých textech abrahámovských náboženství. Proč je islám tak často spojován s porušováním práv žen?

Jedním z problémů islámu je, že Korán nemůže být měněn – je jedním z jeho základních kamenů. Může být pouze vykládán, čímž se zásadně liší od křesťanství a judaismu. To mu dává ohromnou flexibilitu, jelikož může být zakomponován do mnoha kultur – proto se také jedná o nejrychleji rostoucí náboženství, které je rozšířeno do všech koutů světa. Problémem je, že stále existuje silné mocenské centrum islámu, kterým je Blízký východ, kde se nachází nejdůležitější a nejsvatější místa islámu.

Většinově muslimské státy na Blízkém východě mají nesmírnou kulturní moc nad islámem, především Saúdská Arábie, Írán a další bohaté a vlivné státy jako Egypt či Spojené arabské emiráty. Ty sponzorují náboženské aktivity po celém světě, stavějí mešity a v jejich zemích se nachází nejdůležitější islámské právní školy. Dané státy do výkladu islámu reflektují nejen svou silně autoritářskou politiku, ale také svou kulturu. A jsou to právě praktiky zakořeněné v těchto kulturách, které islámu mnohdy dělají tak špatné jméno.

V Koránu například není jediná zmínka o tom, že žena má být pouze poslušnou manželkou, která musí porodit děti a kterou mohou ovládat její mužští poručníci. V Koránu a ani ve většině věrohodných hadísů rozhodně není napsané, že muž má nad ženou moc, že nemůže studovat, že nemůže být vlivnou političkou, že se zkrátka nemůže svobodně rozhodovat. Mnoho muslimek po celém světě je vlivnými ženami ve společnosti, v politice a samy se rozhodují, jakým způsobem se svým životem nakládají. Ženy v islámu zároveň ne vždy nosí hidžáb, tak často skloňovaný symbol útlaku – mimochodem, nikdo nemůže muslimky nutit jej nosit – a mnoho muslimek jej nosí právě jako symbol hrdosti ke svému náboženství.

Většina praktik, které jsou z islámem spojené a které považujeme jako západní společnost za špatné, vychází především ze silně patriarchální a dovoluji si tvrdit částečně misogynní (misogynie je pohrdání ženami, případně až nenávist k nim) kultury a tradice. Tyto tradice a kultura jsou nyní ovládány autoritářskými státy, které otevřeně porušují lidská práva, páchají válečné zločiny – například v Jemenu – a které také otevřeně sponzorují teroristické organizace. Není náhoda, že mnoho liberálních muslimů na Západě nahlíží na klíčové otázky v islámu, jakými jsou například problematika LGBT či práv žen, úplně jinak než muslimové v arabských zemích – a to v rámci výkladu Koránu, aniž by jeho verše jakkoliv měnili.

„Muslimové musí vést džihád proti nevěřícím a nutit ostatní ke konverzi.“

V Súře 2, části verše 256 se píše: „Nebudiž žádného donucování v náboženství!“ Islám zcela striktně zakazuje jakoukoliv nucenou konverzi – právě naopak, muslimové mají jít co nejlepším příkladem všem ostatním a inspirovat je k víře v Boha.

Muslimové samozřejmě mohou vést války proti nevěřícím, ale pod přísnými pravidly. Nemělo by se útočit například na ženy a děti a celkově lidi neschopné boje. Je také důležité si uvědomit, že mnoho veršů v Koránu se přímo týká jednotlivých částí Mohamedovy cesty jako Proroka. Často citovaná část verše: „A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“ (Súra 9, část verše 5) vznikla pod specifickým kontextem. V této době Mohamed a jeho následovníci vládli v Medíně, když Mekkánci zaútočili na Medínu a po devět let s nimi vedli válku. Tento verš je nutné brát v kontextu válečného vyjednávání mezi oběma stranami, kdy mekkánská strana působila medínské (muslimské) straně velké utrpení a ztráty. Všechny verše, stejně jako hadísy je nutné brát v historickém kontextu jejich doby. A ačkoliv je Korán neměnitelný a měl by být platný za všech okolností, Korán a islámská tradice samy vyzývají, aby věřící využívali rozum a aplikovali svou víru přiměřeně, podle okolností a podle svého nejlepšího uvážení.

Toliko skloňovaný džihád také označuje podle tradice především boj za svou víru. Existují dva typy džihádu – malý a velký. Velký džihád – ten nejváženější – představuje boj muslima uvnitř sebe sama a proti svým tužbám, aby se mohl stát co nejlepším věřícím. Malý džihád, který skutečně upravuje boj věřících s nevěřícími, ale i s dalšími věřícími, má mnoho pravidel. Důležité je především zmínit jazykovou stránku slova „džihád“. Džihád znamená v arabštině „úsilí“. Násilný boj vedoucí k zabíjení se v arabštině nazývá „qitál“ – „džihád“ tedy rozhodně automaticky neznamená ozbrojený boj za víru. A ačkoliv Korán zabití netrestá, celé vyznění Koránu vyzývá k mírovému řešení otázek víry.

„Teroristické útoky fundamentálních muslimů vycházejí především z násilné povahy islámu.“

Islám aktivně vyzývá k boji proti nespravedlnosti ve světě a proti nespravedlnosti, která je prováděna vůči muslimům. Důvodem je, že muslimové sami sebe považují za jednu velkou „Boží vesnici“ (ummá) a v Koránu se několikrát zdůrazňuje, že muslimové si musí vzájemně pomáhat za všech okolností. Když se proto podíváme, jaká situace vznikla na Blízkém východě a například v Africe, nelze se divit, že si někteří muslimové vyloží boj proti nespravedlnosti vůči muslimům v těchto regionech jako svou povinnost a použijí všechny dostupné prostředky včetně terorismu proti těm, koho vidí jako největšího viníka – Západ a západní mocnosti. Mnoho států pak tuto skutečnost využívá ke své politice a teroristické skupiny sponzoruje.

Ačkoliv islám nelze označit za nejmírovější náboženství na světě, rozhodně není o nic násilnější, než například křesťanství nebo judaismus.

A jaká je tedy odpověď na hlavní otázku tohoto článku? Islám je obětí především mnoha kulturních interpretací sebe sama, západních médií, která islám neskutečně zjednodušují, současné situace v Africe a na Blízkém východě a v neposlední řadě i autoritativních režimů, jež islám využívají pro svou mocenskou politiku. Islám bude muset zřejmě projít silnou revizionistickou reformou, především v otázce výkladu základních textů, protože má mnoho vnitřních problémů, které ubližují především jemu samotnému.

Foto: Muhammad Mahdi Karim; edited by jjron, GFDL 1.2, via Wikimedia Commons