Fokus: Zooming to the Top

Už více než rok nás každý den provázejí. Ve škole, v práci i na setkání s přáteli – videokonferenční programy. Mezi nimi si vcelku dominantní pozici vybudovala platforma Zoom. Stojí za nástupem Zoomu dobrý design, velké množství funkcí nebo chytré obchodování? A jakou čeká celý sektor budoucnost?

Raketový vzestup cen akcií společnosti Zoom, který až nepříjemně připomínal zcela graf nakažených koronavirem, byl pro mnohé neseznámené s technickým sektorem překvapením – Zoom jako by se snesl z čistého nebe a spadl přímo do zlatého dolu. Společnost byla založena již v roce 2011 Ericem Yuanem, Američanem čínského původu, který měl zkušenosti z videokonferenčního byznysu společnosti WebEx. Během osmi let se mu podařilo vybudovat platformu, která se nenápadně vplížila do korporátního sektoru, kde začala působit vedle tradičních technický gigantů jako Skype od Microsoftu nebo Google Hangouts. Především středně velké společnosti našly v Zoomu veliké zalíbení zejména kvůli intuitivnosti jeho rozhraní a možnosti pořádat velké videokonference bez technických problémů.

Když Zoom vstoupil v roce 2019 na veřejný akciový trh, byl oceněn na solidních 15 miliard dolarů, veliký úspěch zvlášť ve srovnání s jinými tech-firmami, které měly první veřejné nabídky ve stejný rok, např. Uber. Zoom měl totiž oproti klasickým technickým firmám několik zásadních rozdílů – byl realisticky ambiciózní, byl dlouhodobě výdělečný a nepronásledoval ho stín obrovských dluhů, navíc měl (na tech-sektor netradičně) spokojené zaměstnance. Zoom tak už před pandemií čekala optimistická budoucnost solidního rozvoje zakončeného lukrativním zakoupením nějakým z technických gigantů v následujících pár letech. Vyšší moc pro Zoom ale otevřela zcela jiné příležitosti.

V roce 2018 napsal pro Yale Insights Scott Wharton, viceprezident a generální manažer video kolaborační skupiny firmy Logitech, že hlavním problémem, kterému videokonferenční průmysl čelí už není překonání nějaké technické či ekonomické překážky, ale potřeba nějak lidi skutečně donutit, aby tyto programy začali masově používat. Jak osud ukázal, řešením tohoto problému se nestala multimiliardová marketingová kampaň Silicon Valley, ale zhruba 100 nanometrů veliký virus z čínského Wuhanu.

Jak vlády uzavíraly své státy a společnost se přesouvala do virtuálního prostředí, doslova všichni, od učitelů přes politiky po imámy, hledali vhodnou platformu k výkonu své práce. Zde byla optimalizace Zoomu pro středně velké společnosti skutečně zúročena – pro pořádání velkých konferencí se zkrátka ukázal jako nejlepší alternativa. Google Meet (ex-Hangouts) neměl tolik funkcí, Skype neměl tak dobré rozhraní a Microsoft Teams trápily problémy se společností. A žádná platforma kromě Zoomu nezvládla pojmout tolik lidí.

Tyto faktory se spojily s velmi dobrými marketingovými tahy hned ze začátku pandemie. Zoom odstranil už tak vcelku štědrý 40minutový limit na setkání do 100 lidí pro část Číny a mnoho škol pro celém světě a nabízel kurzy pro zacházení s programem. V kritickém okamžiku se tak vklínil do života lidí, kteří ve snaze zachránit si alespoň špetku sociálního života, brzy začali pořádat on-line party, pubquizy, lekce jógy a mnoho dalšího. Podařilo se vytvořit vskutku nevídanou smyčku – čím více lidé Zoom využívali, tím více byl viditelný v médiích, a tím více lidí ho začalo používat. A mnoho z nich nezůstalo jen u verze zdarma. V listopadu 2020 prodeje Zoom vzrostly o 357 % a jen za dva dny v březnu byla aplikace stažena více než čtyř milionkrát. Zoom se stal nejstahovanější aplikací roku a za jeden den probíhalo v průměru třikrát více Zoom meetingů než setkání přes Google Meet. 

Vzestup pochopitelně nebyl bezproblémový. Čím více byl Zoom používán, tím víc na něj bylo zaměřeno oko hackerů a trollů, kteří zase přitahovali média. Vše vyvrcholilo odhalením několika závažných chyb, které umožňovaly cizím stranám kontrolovat kameru či mikrofon účastníků a sledovat jejich osobní údaje. Zoom očividně zvolil klasickou Sillicon Valley cestu – prodat produkt co nejvíce lidem a o zabezpečení se starat až při problémech. Ačkoliv tento přístup Zoomu jistě nepomohl, projevila se další kvalita společnosti netypická pro její sektor – flexibilita. Reakce na tyto problémy byla velmi rychlá a úspěšná.. 

Ne všechny problémy ale byly zažehnány – Zoom stále trpí nedostatečným šifrováním a pronásledují ho i netechnické skandály. Čelí například kritice kvůli uzavření několika setkání připomínajících masakr na Tiananmenském náměstí, údajně z nutnosti dodržovat čínské zákony. Prozatím se ale zdá, že krize přestál úspěšně.

Úspěch Zoomu není ale zdaleka jediným ve videokonferenčním průmyslu, byť vcelku unikátním poměrem úspěchu k velikosti společnosti za produktem. Zůstává ale otázkou, jestli se tento úspěch udrží i do budoucna. Hodnota akcií Zoomu poklesla z vrcholu 559 dolarů za jednotku o více než 40 % na stále úctyhodných 326 dolarů za jednotku, částečně kvůli tomu, že ostatní videokonferenční programy začaly Zoom technicky dotahovat, částečně ale také kvůli rozvoji a distribuci vakcín.

Je nepravděpodobné, že by videokonference po konci pandemie opět nabraly spíše podpůrnou roli k fyzickým setkáním. Mnoho společností zjistilo, že platit za videokonferenční licenci je výrazně levnější než pronajímat drahé kanceláře a mnoho z nich zůstane, pokud ne úplně distančním, tak alespoň s hybridním modelem. To bude mít velmi zajímavé dopady na trh, na kterém zatím menší společnosti, vedené Zoomem dovedly velmi úspěšně konkurovat technickým gigantům. Je otázkou, zda tuto konkurenci dovedou udržet až Microsoft, Facebook a další společnosti Zoom dostihnou a rozběhne se skutečný boj. První bitva videokonferenčního konfliktu se chýlí ke konci, válka ale teprve začala.