Probuzení jádra v Jihočínském moři

Říj 22, 2021 | 1. číslo XXVII

Diplomatické vody v září rozčeřil vstup nového hráče na pole mezinárodní bezpečnosti a zbrojení – AUKUS. Nový pakt o spolupráci Austrálie, Velké Británie a USA se vyznačuje mnoha výjimečnými prvky: V první řadě tím, že dovedl naštvat téměř každého, kdo není jeho přímou součástí. Jaké jsou ale jeho skutečné dopady? Jaká jsou pozitiva a negativa? A jak je to vlastně s oblastí Jihočínského moře, která se poslední dobou začíná nepříjemně hemžit bojovými plavidly?

Jak již bylo naznačeno, AUKUS je dohoda o spolupráci v oblasti vojenství mezi vládami USA, Velké Británie a Austrálie. Základním cílem dohody je posílit australské vojenské schopnosti a obranyschopnost. To v překladu znamená: Austrálie se má stát prodlouženou rukou USA proti Číně. Oznámení vzniku dohody provázelo mnoho sice zajímavých, ovšem velmi vágních slibů. 

Ty se týkaly technologického rozvoje v oblasti AI, kvantových technologií a tak dále. Skutečně zářivým vrcholem (ve více než jednom smyslu) dohody je slib UK a USA postavit pro Austrálii jaderné ponorky. Toto oznámení má veliký a dlouhodobý dopad na rozložení sil v oblasti celého západního Tichomoří — což pochopitelně řádně načechralo peří hned několika, nejen regionálním, mocnostem. Pojďme se tedy podívat na nespokojence.

  • Čína

Číňané vznesli v podstatně standardní protesty pro PR o narušování regionální stability a zbytečného šíření jaderných zbraní. Reakce Číny ovšem zdaleka nebyla tak ostrá, jak naznačuje povaha dohody. AUKUS má sice veliký potenciál, je ovšem důležitou otázkou, kdy a jak se vlastně projeví.

  • Nový Zéland

Ostrovní stát se ohradil zejména kvůli své dlouhotrvající alergii na všechno, byť jen zavánějící jádrem. Novozélandská nechuť využívat nukleární technologie sahá dokonce tak daleko, že radioaktivní izotopy nutné pro medicínské použití dováží (velmi ironicky) z Austrálie. Prohlášení o tom, že ponorky představují zásadní narušení smluv o nešíření jaderných zbraní, stojí na poněkud roztřesených základech. Slouží ovšem jako jasné vyjádření neochoty podílet se na závodech v námořním zbrojení.

  • Prakticky všechny ostatní státy v indo-pacifické oblasti včetně – ale nejen – Indonésie, Malajsie a Filipín

Obavy těchto států plynou především z toho, že je AUKUS prakticky přes noc posadil doslova doprostřed závodů ve zbrojení mezi dvěma silnými bloky. Toto soupeření vyvolává obavy z šíření agresivní politiky v dané oblasti. Takový vývoj by pak vedl k nucenému zbrojení v celém regionu, protože by si státy chtěly zajistit vlastní bezpečnost.

  • Francie

Zdánlivě paradoxně se zdaleka největším kritikem paktu stala země, která leží na úplně druhém konci planety. Francouzi byli do bíla rozpálení především kvůli tomu, že měli původně australské ponorky stavět právě oni. Kontrakt za devadesát miliard dolarů momentálně leží roztrhaný pod stolem a objednávka tří fregat pro řecké námořnictvo se sotva čtyř miliardovou hodnotou je opravdu slabou útěchou. Francouzská reakce došla až tak daleko, že byli staženi velvyslanci z USA a Austrálie. Téměř všechny francouzské oficiální účty na sociálních médiích mezitím spustily tirádu vskutku hodnou středoškoláka, kterému první láska utekla s nejlepším kamarádem: Objevilo se vše od „bodnutí do zad“ až po poměřování velikosti s konkurenty.

Tweet od francouzské mise ve Vietnamu

 

Co tohle všechno vlastně znamená? 

… Ve velmi blízké budoucnosti? Vlastně ne až tak moc. To, že Francie reagovala nejagresivněji, najednou začíná dávat mnohem větší smysl – jsou totiž největší „obětí“ paktu … alespoň pro nejbližší dobu. Válečné lodě, a jaderné ponorky zvlášť, jsou jedny z nejvíce náročných projektů na světě. Postavit byť jen jednu trvá zhruba pět let. 

Součástí dohody je navíc i zařízení domácích australských schopností tyto lodě stavět a udržovat, což je infrastrukturní plán opravdu monumentálních rozměrů. Při optimistickém odhadu bude Austrálie schopná zařadit do služby první doma postavené ponorky v rozmezí let 2035–38. Existuje možnost zakoupení některých amerických lodí, které jsou právě ve stavbě – stále je ale nutné čelit problému vycvičení posádek pro práci na jaderné ponorce, zvlášť velmi specializovaných námořních jaderných inženýrů. 

Nevýhodný pakt

Opět optimisticky by se lodě zakoupené z „výlohy“ ocitly ve službě okolo roku 2026. Celý pakt tedy není pro Austrálii natolik výhodný, jak se na první pohled může zdát. Oproti kontraktu s Francouzi bude pravděpodobně dražší, ponorky samotní Australané obdrží později, a co je pravděpodobně nejzávažnější, australská obranná strategie se stává pro dohlednou budoucnost zcela závislá na USA a Velké Británii kvůli nedostatečným domácím australským schopnostem cvičit vlastní posádky a provádět nutnou údržbu na nových ponorkách. 

Na druhou stranu, kontrakt ohledně francouzských ponorek se za dobu své existence zvládl prodražit o třicet miliard. Téměř každý rok byl odsouván a Australané nespatřili ze slíbených ponorek ani periskop. Je tedy otázkou, o kolik skutečně dražší a o jak moc později budou dodány ponorky slíbené paktem AUKUS.

Ponorka třídy Virgina, americká možnost pro budoucí australská plavidla

Dlouhodobé dopady jsou mnohem zajímavější, ale také o poznání více spekulativnější povahy. Austrálie se pevně profiluje jako odhodlaný a agresivní partner USA v boji proti Číně.

Zároveň se také přidává k řadě států v regionu (jako je například Japonsko), které začínají dávat Číně čím dál více najevo, že se vymezují proti její expanzi a ignorování konvencí mezinárodního práva v regionu.

Prosazování čínských zájmů se tak začne stávat obtížnějším. Čína se svých zájmů buď bude muset vzdát, nebo jednat velmi rychle, aby si zajistila pozici dříve, než bude odříznuta.

Zbrojení bez kontroly

Na závěr je nutné prozkoumat velmi často opakované výtky paktu AUKUS – přispívá ke zbrojení a podporuje agresivní politiku. Je pravdou, že nákup ponorek rozhodně nepřispívá ke stabilizaci už tak neklidného regionu. Jde však pouze o další z řady eskalací v této oblasti,  a to ani zdaleka ne největší.

Celý indopacifický region je totiž oblastí největších závodů v námořním zbrojení od doby předprvoválečné a počátku 20. let minulého století. Toto se navíc většinou děje mimo dozor mainstreamových médií… a tím pádem i většinové veřejnosti. Zbrojní závody se tak už začínají trochu vymykat kontrole.

Rozhodně-ne-letadlová-loď japonského námořnictva Izumo, příklad eskalujícího zbrojení v západním Pacifiku

Jen pro ilustraci:

  • Čína za posledních šest let přidala do své flotily dvacet velkých povrchových lodí (torpédoborců a křižníků), vypustila první domácí letadlovou loď a plánuje námořnictvo rozšířit až o dalších pět.
  • Indie vypustila první domácí letadlovou loď a plánuje další.
  • Indonésie ohlásila v květnu letošního roku plány na trojnásobné navýšení ponorkové flotily.
  • Filipíny se pravděpodobně chystají na velký modernizační program zahrnující rozšíření námořnictva o ponorky.
  • Japonsko už před nějakou dobou opustilo šarádu okolo „torpédoborců“ třídy Izumo a uznalo, že jde o letadlové lodě. Ty se tak staly prvními plavidly tohoto typu v japonském arzenálu po přesně 75 letech, kdy z nich letos odstartovaly americké letouny.
  • Vietnamské námořnictvo prošlo asi největší proměnou. Z prapodivné sbírky zastaralého sovětského vybavení se proměňuje na (stále velmi geograficky prapodivnou) moderní sílu a stále expanduje.

Vzor v těchto příkladech je jasný – Čína začala s velikým programem námořního zbrojení a ostatní země v oblasti začaly odpovídat. Proto jsou zpravidla o něco pozadu ve svém zbrojení oproti Číně. AUKUS a australské zbrojení se tak sotva dají označit za původce napětí v regionu. V této oblasti je viník jasný a nese jméno Čína.

Foto: U.S. Navy photo by General Dynamics Electric Boat, Public domain, via Wikimedia Commons