Václav Malina
Páteční ráno 13. prosince 2019 se Britové probudili ve stejné zemi, ale přesto v trochu jiném světě. Výsledky voleb ze čtvrtka 12. prosince potvrdily, že pro rozhodující část obyvatel Spojeného království je přešlapování okolo brexitu únavné a chtějí jít dál.
Již tzv. exit poll, tedy průzkum prováděný u východů z volebních místností zveřejněný ihned po volbách, naznačoval jasnou většinu pro konzervativce. To následně potvrdilo i sčítání hlasů. V příštích dnech a týdnech bude pozornost vlády zaměřená na dohodu ohledně brexitu, kterou by měl staronový premiér Boris Johnson parlamentem bez problémů protlačit.
Po potvrzení výsledků u 649 z 650 křesel v Dolní sněmovně britského parlamentu získala vládnoucí Konzervativní strana 364 křesel, tedy o téměř 40 více, než je minimální většina (326). Opoziční labouristé naopak zaznamenali nejhorší výsledek od roku 1935, jelikož obsadili v Dolní sněmovně pouze 203 míst. Britský deník The Guardian má za to, že nejvíce Labouristické straně uškodil jejich lídr Jeremy Corbyn, který je z pohledu široké veřejnosti nepopulární a radikální. Dále měl k prohře labouristů přispět jejich volební program, který byl podle některých kandidátů příliš detailní a dlouhý, ale i neurčitý postoj k brexitu. Naopak konzervativcům zřejmě pomohlo jejich jasné stanovisko k odchodu z EU symbolizované třemi slovy – „get Brexit done”. Tak se jim nejspíš podařilo rozbít tzv. červenou zeď (red wall), tedy průmyslovou oblast na severu Anglie plnou dělníků, která po desítky let volila labouristy, ale pro-brexitové smýšlení je posunulo blíže ke konzervativcům.
Velkým zklamáním jsou volby i pro Liberální demokraty, kteří v konečném důsledku o 1 křeslo přišli a budou v Dolní sněmovně zastoupeni 11 poslanci. O místo v parlamentu přišla jejich dosavadní šéfka Jo Swinson, která se přitom při zahájení kampaně před 6 týdny představila jako kandidátka na budoucí premiérku a oznámila ambiciózní koalici se zelenými a velšskými nacionalisty za účelem zastavení brexitu. Ještě zhruba před měsícem silně pro-evropským Liberálním demokratům průzkumy přiznávaly až 80 křesel, ale voliči se nakonec uchýlili k tradičnějším stranám. Liberální demokraté také znovu doplatili na britský volební systém, který lze popsat slovy „vítěz bere všechno”. Systém ve zkratce znamená, že v každém z 650 okrsků, na které je Spojené království pro účely voleb rozděleno, zvítězí kandidát, který získá ze všech kandidátů nejvíce hlasů, ačkoliv to nemusí být 50 %. Ačkoliv tak Liberální demokraté na počet hlasů procentuálně posílili, a to dokonce nejvíce ze všech stran, k žádným novým mandátům jim tyto hlasy nepomohly.
Kromě konzervativců se tak z voleb radovala jen Skotská národní strana, která obsadila 48 z 59 mandátů rozdělovaných ve Skotsku. Jejich lídryně Nicola Sturgeon již prohlásila, že posílení (z 35 křesel v posledních volbách) vnímá jako žádost o další referendum o skotské nezávislosti. Poslední takové hlasování v roce 2014 skončilo v neprospěch nacionalistů. Konzervativci disponující parlamentní většinou v čele s Borisem Johnsonem však veřejnost ujistili, že druhé referendum za jejich vlády neproběhne.
Volební systém Spojeného království většinou umožňuje stabilní vládnutí, zároveň však vytváří paradoxy. Tak například, pro-evropské weby v Británii již upozornily, že součet všech hlasů pro strany toužící po brexitu (tj. konzervativci a Brexit Party) je „jen” 47 %, tj. že většina britských voličů si brexit nepřeje. Stejně tak zástupci Konzervativní strany zdůrazňují, že většinu hlasů ve Skotsku získaly strany, jež s nezávislostí Skotska nesouhlasí.
Co tedy Británii v nejbližší době čeká? Boris Johnson se nechal slyšet, že by jím už dříve vyjednanou dohodu o brexitu chtěl mít parlamentem schválenou do Vánoc. Po schválení britským parlamentem musí dohoda projít i Evropským parlamentem, podle zákulisních informací by to však neměl být problém. Současný Johnsonův plán stanovuje datum vystoupení Británie z EU na konec ledna 2020, přičemž přechodné období, v němž by se měla vyjednat trvalá obchodní smlouva mezi EU a Spojeným královstvím, má trvat pouze do konce roku 2020. Vzhledem však k tomu, že jednání o obchodní dohodě mezi EU a Kanadou trvala 7 let, přičemž Kanada je (na počet obyvatel) menší než Británie a objem trhu s EU je u Kanady menší než v případě Spojeného království, je zmíněný termín konce přechodného období spíš jen touhou než splnitelnou realitou.
