Letošní, tedy XXXIII. olympijské hry v Paříži sice skončily již 11. srpna, to ale není důvod jim nevěnovat ještě chvíli, kterou si tento sportovní svátek jistě zaslouží.
Olympiáda v Paříži se postarala o mnoho okamžiků, které zaznamenali i ti, kteří sportu neholdují. Jen namátkou: Turecký střelec Yusuf Dikeç, australská b-girl Raygun, fenomenální Simone Bilesová nebo francouzský tyčkař Antony Ammirat. Seznam by mohl být daleko delší. Záměrně jsem vyjmenoval právě 5 příkladů, protože přesně tolik získala česká delegace medailí. Je to nejhorší výsledek na LOH samostatné České republiky za dobu její existence.
Slavnostní zahájení her bylo letos jiné než při minulých hrách. Sportovci opustili sportovní stadion a plavili se po Seině, kterou Francouzi za vysoký finanční obnos relativně vyčistili. Tento revoluční způsob nástupu delegací a fenomenální vystoupení Celine Dionové zastínila aféra s Poslední večeří – tu pořadatelé přetvořili za pomoci drag queens. Téměř nahý zpěvák poté zpodobňoval řeckého boha vína a veselí Dionýsa. Ačkoliv se za tento způsob vyobrazení oficiální organizační výbor omluvil, situace nedala spát kardinálovi Dukovi, který vytvořil trojlístek olympiád – Berlín 1936, Moskva 1980 a Paříž 2024. Ty podle něj byly zneužity k jiným cílům – nacismu, komunismu a k novým ideologiím. Jak to ale bylo?
Hitlerova olympiáda
Hry XI. olympiády se konaly v Berlíně. Toto nádherné město na Sprévě hostilo hry v roce 1936. Pokud nejste zrovna průměrný influencer, který si plete nacistický pozdrav se sestavou pro mažoretky, tak víte, že v tomto roce byl Berlín plně pod nadvládou Adolfa Hitlera a NSDAP. Berlín byl pro hry vybrán již v roce 1931, kdy ještě Hitler Německu nevládl. Berlín v hlasování o pořadatelství porazil Barcelonu, což bylo ve výsledku i dobře, neboť v roce 1936 zmítala Španělskem občanská válka.
Jeden z úkolů organizačního výboru bylo přesvědčit Adolfa Hitlera, aby hry podpořil. Je otázkou, co pomohlo k tomu, aby dal nakonec hrám zelenou. Možná to bylo jednání s předsedou německého olympijského výboru Theodorem Lewaldem nebo možnost dokonalé propagandy pro Německo a právě nacistickou ideologii, kterou si od toho sliboval Joseph Goebbels. Kde jinde mohli nacisté ukázat árijskou nadřazenost lépe než na sportovištích. Ostatně i sportoviště byla ukázkou vyspělosti Německa. Měl vzniknout největší, nejmodernější a nejmonumentálnější sportovní areál na světě – Reichssportfeld. Hlavní stadion, jenž byl původně postaven již pro plánovanou olympiádu v roce 1916, rozšířili synové původního architekta Otta Marche Werner a Walter na kapacitu 110 000 diváků. Jejich návrh ale ještě přepracoval Hitlerův dvorní architekt Albert Speer. Mimo to vznikl například plavecký stadion pro 18 000 diváků či Waldbühne amphitheater (gymnastické soutěže) pro 25 000 diváků.
Samotné zahájení her bylo oslavou nacismu. Od rána zněla Berlínem pochodová hudba, ve 12 hodin proběhla manifestace Hitlerjugend. Zde také prozatím skončil běh s olympijskou pochodní. Dnes již neodmyslitelná součást OH není odkazem z antických her, ale jedná se o výmysl generálního tajemníka organizačního výboru her Carla Diema. Běh byl dlouhý 3 000 kilometrů, vedl z Olympie přes několik zemí až do Berlína. Zajímavostí je jistě to, že během prvního běhu byla pochodeň i poprvé uhašena. Stalo se tak 30. července 1936 v Praze. Rozhořčení demonstranti vytrhli běžci pochodeň z ruky a zablokovali mu cestu. Pochodeň vyhasla a musela být využita záložní. Čechoslováci měli ale důvod být rozhořčeni. Na oficiálních letácích byla trasa pochodně znázorněna sice správně přes Československo, ale ČSR tam byla zobrazena bez pohraničí, na které si Adolf Hitler dělal nárok a které i roku 1938 získal.
Na samotném zahájení museli být všichni na svých místech předem, aby mohl Adolf Hitler triumfálně vstoupit na stadion. Byl přivítán prezidentem organizačního výboru, polovičním Židem Lewaldem, slovy: „Můj Vůdce.“ Po jeho vystoupení pronesl Hitler svá jediná slova, vypustilo se 20 000 holubic míru, zahrála nová olympijská hymna od Richarda Strausse, zapálil se oheň a německý vzpěrač Ismayr přísahal za sportovce nikoliv na vlajku OH, ale na vlajku s hákovým křížem.
Ze sportovního hlediska olympiáda vyšla pro Německo velmi dobře. Ovládlo hodnocení národů, nejúspěšnějším sportovcem her byl ale afroameričan Jessie Owens, který získal pro USA 4 zlata. Ten se stal miláčkem publika a noční můrou německé propagandy. Výsledky ale mohly být jiné, neboť Německo znemožnilo start mnoha výborným židovským sportovcům. A někteří sportovci se odmítli zúčastnit „Hitlerových her.“ Jednalo se však o jedince, žádná země oficiálně hry nebojkotovala.
Carter vs Brežněv
Přestože po válce hry potkalo mnoho dalších skandálů, kardinál Duka přidává do trojlístku až XXII. LOH v Moskvě, které se konaly roku 1980. O ty se původně hlásila i Praha, ale v srpnu 1968, po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlovy, bylo rozhodnuto, že Praha pořadatelským městem nebude. Hry dostala Moskva.
Rok před pořádáním her ovšem podnikl Sovětský svaz invazi do Afghánistánu. Prezident USA Jimmy Carter odeslal ultimátum s tím, že pokud Sověti svá vojska nestáhnou, USA se her nezúčastní. Carter namítal, že SSSR je agresorem, a to odporuje Olympijské chartě.
Se svým protestem nakonec Carter nepochodil. I přesto se hry konaly, ovšem bez 65 zemí. Některé startovaly pod vlajkou MOV, některé pod vlajkou svých národních výborů. Pro země východního bloku to tudíž byly velmi úspěšně hry. Sovětský svaz se snažil ukázat svou velikost, bojkot USA byl využíván jako propaganda v zemích východního bloku. Hry byly velkolepé, sportovní výkony také. Jen je nutné podotknout, že mnoho z nich nebylo čistých. Doping byl na moskevských hrách denním chlebem.
Bojkot XXII. her ze strany západu ale nezůstal bez odezvy. Další hry, které se konaly v americkém Los Angeles, bojkotovalo 15 zemí v čele se Sovětským svazem. Mezi těmito zeměmi byla i ČSSR. Ale sportovci bojkotujících zemí nemuseli zoufat. Mimo OH proběhla alternativa s názvem Družba 84, která se konala v 8 zemích za účasti 49 států. Dle některých zúčastněných to ale byla spíše parodie na sport.
Nechám na vás, po přečtení těchto řádků, zdali se rozhodnete přidat na stranu kardinála Duky a odsoudíte letošní hry za to, že byly zneužity k nové ideologii, nebo zda si ho dáte na síti X do bloku. Ať tak, či onak, olympijské hry jsou fenoménem, který i přes svou ne vždy čistou minulost je stále tím největším sportovním svátkem. Uvidíme, co nám ale nabídnou další hry. Ať už ty zimní za dva roky v Miláně nebo ty letní v LA v roce 2028.
Matěj Košař
předseda WHO v modelu OSN
matej.kosar@amo.cz
